
T parametry jsou definovány jako parametry přenosové linky nebo ABCD parametry. V dvouportové síti je port-1 považován za odesílací konec a port-2 za přijímací konec. V níže uvedeném schématu sítě představují terminály portu-1 vstupní (odesílací) port. Podobně představují terminály portu-2 výstupní (přijímací) port.

Pro výše uvedenou dvouportovou síť jsou rovnice T parametrů následující:
Kde:
VS = Výstupní napětí
IS = Výstupní proud
VR = Příjmové napětí
IR = Příjmový proud
Tyto parametry se používají k matematickému modelování přenosové linky. Parametry A a D jsou bezrozměrné. Jednotka parametrů B a C je ohm a mho, v tomto pořadí.
Pro zjištění hodnot T-parametrů je třeba otevřít a krátit přijímací konec. Když je přijímací konec otevřený obvod, proud IR je nulový. Dosazením této hodnoty do rovnic získáme hodnoty parametrů A a C.

Z rovnice 1;
Z rovnice-2;
Když je přijímací konec zkrácen, napětí mezi přijímacími terminály VR je nulové. Dosazením této hodnoty do rovnice můžeme získat hodnoty parametrů B a D.

Z rovnice 1;
Z rovnice-2;
Uvažujme, že mezi výstupním a vstupním terminálem je připojena impedancí, jak je znázorněno na níže uvedeném obrázku. Najděte T-parametry dané sítě.

Zde je proud na výstupní straně stejný jako proud na vstupní straně.
Nyní aplikujeme KVL na síť,
Porovnejte rovnice 1 a 4;
Porovnejte rovnice 2 a 3;
Podle délky linky se přenosové linky dělí na;
Krátká přenosová linka
Středně dlouhá přenosová linka
Dlouhá přenosová linka
Nyní určíme T parametry pro všechny typy přenosových linek.
Přenosový vedení s délkou menší než 80 km a napětím nižším než 20 kV jsou považovány za krátké přenosové vedení. Vzhledem k malé délce a nižšímu napětí se kapacitance vedení zanedbává.
Proto při modelování krátkého přenosového vedení bereme v úvahu pouze odpor a indukci. Grafické znázornění krátkého přenosového vedení je uvedeno na následujícím obrázku.

Kde,
IR = Přijímací proud
VR = Přijímací napětí
Z = Zátěžový odpor
IS = Odesílací proud
VS = Odesílací napětí
R = Odpor vedení
L = Indukčnost vedení
Když proud průchází přenosovým vedením, dojde k padnutí IR na odpornosti vedení a k padnutí IXL na induktivní reaktance.
Z tohoto sítě je odesílací proud stejný jako přijímací proud.
Nyní porovnejte tyto rovnice s rovnicemi T-parametrů (rovnice 1 a 2). A získáme hodnoty parametrů A, B, C a D pro krátkou přenosovou linku.
Přenosová linka s délkou 80 km až 240 km a napětím 20 kV až 100 kV je považována za středně dlouhou přenosovou linku.
V případě středně dlouhé přenosové linky nemůžeme kapacitu zanedbat. Při modelování středně dlouhé přenosové linky musíme kapacitu zohlednit.
Podle umístění kapacity jsou středně dlouhé přenosové linky rozděleny do tří metod:
Metoda koncových kondenzátorů
Nominalní T metoda
Nominalní π metoda
V této metodě se předpokládá, že kapacitance vedení je soustředěna na konci přenosového vedení. Grafické znázornění koncové kondenzátorové metody je zobrazeno níže.

Kde;
IC = proud kondenzátoru = YVR
Z následujícího obrázku,
Pomocí KVL můžeme napsat;
Nyní porovnejte rovnice-5 a 6 s rovnicemi parametrů T;
V této metodě je kapacitance linky umístěna na střed přenosové linky. Grafické znázornění nominální T metody je níže uvedeno.

Kde,
IC = Proud kondenzátoru = YVC
VC = Napětí kondenzátoru
Z KCL;
Nyní,
Nyní porovnejte rovnice (7) a (8) s rovnicemi parametrů T a dostaneme,
V této metodě je kapacitance přenosového vedení rozdělena na dvě části. Jedna polovina je umístěna na odesílacím konci a druhá polovina na přijímacím konci. Grafické znázornění nominační π metody je uvedeno na následujícím obrázku.

Z obrázku výše můžeme napsat;
Teď,
Dosádte hodnotu VS do této rovnice,
Porovnáním rovnic (9) a (10) s rovnicemi parametrů T získáme:
Dlouhá přenosová linka je modelována jako distribuovaná síť. Nelze ji považovat za skupinovou síť. Distribuovaný model dlouhé přenosové linky je znázorněn na následujícím obrázku.

Délka linky je X km. Pro analýzu přenosové linky zvažujeme malou část (dx) linky. Je to znázorněno na následujícím obrázku.

Zdx = sériová impedance
Ydx = paralelní impedance
Napětí se zvyšuje s rostoucí délkou. Zvýšení napětí tedy je:
Podobně, proud vyžadovaný prvkem je;
Diferencováním výše uvedených rovnic;
Obecné řešení výše uvedené rovnice je;
Nyní, zderivujte tuto rovnici podle X,
Nyní je třeba najít konstanty K1 a K2;
Pro to předpokládejme;
Dosazením těchto hodnot do výše uvedených rovnic;
Tedy,
Kde,
ZC = charakteristický odpor
ɣ = konstanta šíření
Porovnejte tyto rovnice s rovnicemi T-parametrů;
Můžeme najít další parametry z rovnic T parametrů. Pro to potřebujeme najít sadu rovnic pro jiné parametry vyjádřené pomocí T parametrů.
Uvažujme zobecněnou dvouportovou síť, jak je znázorněno na následujícím obrázku.
Na tomto obrázku je změněna směr proudu na přijímací straně. Proto bereme v úvahu některé změny v rovnicích T parametrů.
Rovnice T parametrů je:
Následující sada rovnic reprezentuje Z parametry.
Nyní určíme rovnice parametrů Z v termínech parametrů T.
Nyní porovnejte rovnici (14) s rovnicí (15)
Nyní,
Porovnejte rovnici (13) s rovnicí (16);
Sada rovnic pro Y parametry je;
Z rovnice (12);
Dosadit tuto hodnotu do rovnice-11;
Porovnejte tuto rovnici s rovnicí-17;
Z rovnice 11;
Porovnejte tuto rovnici s rovnicí 18;
Sada rovnic pro parametry H je následující:
Z rovnice (12);
Porovnejte tuto rovnici s rovnicí-22;
Prohlášení: Respektujte originál, dobré články stojí za sdílení, pokud dojde k porušení autorských práv, obraťte se na nás pro odstranění.