Rané 110 kV podstanice často používaly konfiguraci "vnitřní sběrnice" na straně zdroje, kde se pro zdroj běžně používala metoda "vnitřní mostové spojení". Toto bylo často pozorováno v některých 220 kV podstanicích, které zásobovaly 110 kV sběrnice z různých transformátorů v uspořádání "stejný směr dvojzdroj". Tato konfigurace zahrnovala dva transformátory, přičemž strana 10 kV používala jednu sběrnici s oddělenou spojkou.
Výhody zahrnovaly jednoduché zapojení, pohodlnou operaci, jednoduché automatické přepínání a potřebu pouze tří spínačů na straně zdroje pro dva transformátory. Kromě toho nebyla na straně zdroje sběrnice vyžadována samostatná ochrana – byla zahrnuta do zóny diferenciální ochrany transformátoru – a celkové investice byly nižší. Existovaly však i omezení: každá sběrnice mohla obsahovat pouze jeden transformátor, což omezilo růst kapacity 10 kV. Kromě toho, když byl v provozu jeden transformátor, musela být odpojena polovina podstanice, což vytvářelo riziko kompletního vypnutí stanice, pokud by druhá polovina zažila poruchu zařízení.
Pro zvýšení kapacity stanice a zlepšení spolehlivosti dodávky bylo jako mezistupňové řešení pro 110 kV podstanice použito metody "rozšířené vnitřní sběrnice", přičemž na straně zdroje se hlavně používalo "rozšířené mostové spojení". Tato konfigurace zahrnovala tři transformátory. Energie byla dodávána prostřednictvím dvou "bočních sběrnic" z stejnosměrové dvojzdrojové 110 kV sběrnice jedné 220 kV podstanice a jedné "prostřední sběrnice" z opačně orientovaného jednozdrojového dodávání jiné 220 kV podstanice.
Strana 10 kV nadále používala jednu oddělenou sběrnici, ideálně segmentující 10 kV výstup středního transformátoru do částí A a B. Tento přístup zvýšil počet 10 kV vycházejících okruhů a umožnil redistribuci zatížení ze středního transformátoru na ostatní dva v případě výpadku. Nicméně, tento přístup přinesl větší komplexnost v provozu a automatickém přepínání, spolu s vyššími investicemi.
S rozšiřujícími se městy, rostoucí nedostatkem půdy a narůstající poptávkou po elektrické energii vznikla naléhavá potřeba dále zvyšovat kapacitu a spolehlivost podstanic. Současný design 110 kV podstanic primárně využívá jednu oddělenou sběrnici na straně zdroje, propojující čtyři transformátory – každý spojený s oddělenými sběrnicemi, přičemž dva střední transformátory jsou křížově spojeny s nadřazeným zdrojem. Na straně 10 kV se používá konfigurace A/B, tvořící osmisegmentové "okrouhlové spojení" napájené čtyřmi transformátory.
Tento design zvyšuje počet 10 kV vycházejících okruhů a zvyšuje spolehlivost dodávky. Křížové spojení dvou středních transformátorů s nadřazeným zdrojem zajišťuje nepřerušovanou dodávku energie osmisegmentové 10 kV sběrnici, i když je jedna 110 kV sběrnice odpojena. Mezi nevýhody patří potřeba specifické ochrany 110 kV sběrnice, vysoké počáteční investice a zvýšená složitost provozu.
