Při ochraně kabelové linky má aplikace automatického přepínání určité omezení. Automatické přepínání se obvykle používá pro přenosové a distribuční vedení jako efektivní opatření proti haváriím. Pro kabelové linky však kvůli jejich charakteristikám není běžné použití automatického přepínání.
Kabelové linky mají následující charakteristiky ve srovnání s vedeními nad zemí:
Menší vliv vnějších sil: Kabelové linky zahrabané pod zem nebo uložené v kabelových kanálech jsou méně ovlivněny vnějšími prostředími (např. větry a blesky).
Méně okamžitých poruch: V důsledku menšího vlivu vnějších sil je relativně málo okamžitých poruch v kabelových linech.
Převážně trvalé poruchy: Poruchy v kabelových linech jsou většinou trvalé, způsobené např. proražením izolace, jako je stavba a spálení spojek.
Protože poruchy v kabelových linech jsou většinou trvalé, úspěšnost automatického přepínání v těchto případech je nízká. Navíc přepínání může zhoršit stupeň poškození izolace, což dále rozšiřuje dopad poruchy a zhoršuje pracovní prostředí pro přepínače, což má další negativní dopad na systém.
Ochrana konce kabelu je hlavně ochrannou opatření pro konec kabelu, která má za cíl zabránit proražení izolace a jiným formám poškození na konci kabelu. Tato ochrana obvykle zahrnuje monitorování izolace, ochranu před přetokem a další opatření.
Ochrana konce kabelu nepřímo nebrání provedení automatického přepínání. Nicméně, protože poruchy v kabelových linech jsou většinou trvalé, i s opatřeními ochrany konce kabelu je úspěšnost automatického přepínání stále nízká. Proto v praxi inženýrství se pro ochranná opatření kabelových linek obvykle nepoužívá automatické přepínání.
Zkrátka, ochrana konce kabelu nepřímo nebrání provedení automatického přepínání. Nicméně, protože většina poruch v kabelových linech jsou trvalé poruchy, úspěšnost automatického přepínání v těchto případech je nízká. Proto se v praxi inženýrství automatické přepínání obecně nepoužívá.