Jak testovat shunt reaktor: Komplexní průvodce

Paralelní reaktor je definován jako zařízení, které absorbuje reaktivní výkon z elektrické soustavy a pomáhá regulovat napětí. Paralelní reaktory se obvykle používají v vysokonapěťových přenosových článcích a rozvodnách pro kompenzaci kapacitních efektů dlouhých kabelů a vedení. Paralelní reaktory mohou být buď pevné, nebo proměnné, podle požadované míry regulace napětí.

Paralelní reaktory jsou nezbytné pro udržení stability a efektivity elektrických soustav, zejména při dálkovém přenose a integraci obnovitelných zdrojů energie. Proto je třeba je pravidelně testovat, aby byla zajištěna jejich funkčnost a spolehlivost. Testování paralelních reaktorů zahrnuje měření různých elektrických parametrů, jako jsou odpor, reaktance, ztráty, izolace, dielektrická síla, teplotní nárůst a hladina akustického šumu. Testování paralelních reaktorů také pomáhá detekovat jakékoli defekty nebo poruchy, které by mohly ovlivnit jejich fungování nebo bezpečnost.

Existují různé normy a postupy pro testování paralelních reaktorů, v závislosti na typu, hodnotě, aplikaci a výrobci zařízení. Jednou z nejvíce používaných standardů je IS 5553, který specifikuje testy, které mají být provedeny na extra-vysokonapěťových (EHV) nebo ultra-vysokonapěťových (UHV) paralelních reaktorech. Podle tohoto standardu lze testy rozdělit do tří skupin:

• Typové testy

• Běžné testy

• Speciální testy

V tomto článku vysvětlíme každý z těchto testů podrobně a poskytneme některé tipy a osvědčené postupy pro jejich efektivní provádění.

Typové testy paralelního reaktoru

Typové testy jsou provedeny na paralelním reaktoru, aby byly ověřeny jeho konstrukční prvky a ukázáno, že splňuje stanovené požadavky. Typové testy jsou obvykle provedeny jednou pro každý typ nebo model paralelního reaktoru, než je zařízení uvedeno do provozu. Následující testy jsou základně provedeny na paralelním reaktoru jako typové testy:

Měření odporu vinutí

Tento test měří odpor každého vinutí paralelního reaktoru pomocí nízkého napětí stejnosměrného proudu (DC) a ohmmetru. Test je proveden při okolní teplotě a po odpojení všech externích spojů. Cílem tohoto testu je zkontrolovat kontinuitu a integritu vinutí a vypočítat měděné ztráty.

Naměřené hodnoty odporu by měly být korigovány na teplotu pomocí následujícího vzorce:

kde Rt je odpor při teplotě t (°C), R20 je odpor při 20°C a α je teplotní koeficient odporu (0,004 pro měď).

Korigované hodnoty odporu by měly být srovnány s daty výrobce nebo předchozími výsledky testů, aby bylo možné detekovat jakoukoli nepravost nebo odchylku.

Měření odporu izolace

Tento test měří odpor izolace mezi vinutími a mezi vinutími a zazemlenými částmi paralelního reaktoru pomocí vysokého napětí DC (obvykle 500 V nebo 1000 V) a megohmmetru. Test je proveden při okolní teplotě a po odpojení všech externích spojů. Cílem tohoto testu je zkontrolovat kvalitu a stav izolace a detekovat jakoukoli vlhkost, špinu nebo poškození.

Naměřené hodnoty odporu izolace by měly být korigovány na teplotu pomocí následujícího vzorce:

kde Rt je odpor izolace při teplotě t (°C), R20 je odpor izolace při 20°C a k je konstanta, která závisí na typu izolace (obvykle mezi 1 a 2).

Korigované hodnoty odporu izolace by měly být srovnány s daty výrobce nebo předchozími výsledky testů, aby bylo možné detekovat jakoukoli nepravost nebo odchylku.

Měření reaktance

Tento test měří reaktanci každého vinutí paralelního reaktoru pomocí nízkého napětí střídavého proudu (AC) (obvykle 10% nominálního napětí) a wattmetru nebo analyzátoru výkonu. Test je proveden při okolní teplotě a po odpojení všech externích spojů. Cílem tohoto testu je zkontrolovat indukci a impedanci vinutí a vypočítat spotřebu reaktivního výkonu.

Naměřené hodnoty reaktance by měly být korigovány na napětí pomocí následujícího vzorce:

kde Xt je reaktance při napětí Vt a X10 je reaktance při 10% nominálního napětí (V10).

Korigované hodnoty reaktance by měly být srovnány s daty výrobce nebo předchozími výsledky testů, aby bylo možné detekovat jakoukoli nepravost nebo odchylku.

Měření ztrát

Tento test měří ztráty každého vinutí paralelního reaktoru pomocí nízkého napětí AC (obvykle 10% nominálního napětí) a wattmetru nebo analyzátoru výkonu. Test je proveden při okolní teplotě a po odpojení všech externích spojů. Cílem tohoto testu je zkontrolovat účinnost a faktor využití vinutí a vypočítat celkové ztráty.