Testování vnitřních zatížení přepínačů by mělo pokrýt jejich celý životní cyklus, zaměřujíc se na čtyři klíčové aspekty: „zajištění spolehlivé izolace, normálního mechanického chodu, bezpečné schopnosti přepínání a operační kompatibility.“ Hlavní kategorie testování zahrnují:
1. Testování vlastností izolace: Použijte megommetr k měření odporu izolace mezi fázemi, od fáze k zemi a mezi pohyblivými a pevnými kontakty (≥0,5 MΩ pro nízké napětí, ≥1000 MΩ pro vysoké napětí). Vysokonapěťové přepínače vyžadují navíc zkoušky udržitelnosti síťové frekvence (např. 10kV přepínač musí unést 42kV po dobu 1 minuty bez průrazu nebo jiskrování).
2. Mechanické a kontaktní testování: Proveďte 3–5 otevření/zavření, abyste ověřili hladký chod bez zaseknutí a soulad s specifikacemi pohybu. Měřte odpor kontaktu pomocí dvojitých ramen DC mostu (≤50 μΩ). Současně ověřte moment závitu terminálů a spojitost zemně (odpor zemně ≤4 Ω).

3. Sledování operačního stavu: Za zatížení použijte infračervený teploměr k měření teplotního nárůstu na terminálech a kontaktech (≤60K, s maximálním rozdílem ≤10K mezi fázemi). Pravidelně znovu měřte odpor izolace (snižuje se ne více než o 30 % v porovnání s počátečními hodnotami).
4. Speciální testování kompatibility: Pro přepínače vybavené pojistkami simulujte poruchu, abyste ověřili, že přepínač spolehlivě vypne po vyhoření pojistky. V prostředí s vysokou vlhkostí nebo sazí sledujte vlhkost šachty a pravidelně čistěte izolační součásti.