Výpočet maximální zátěže pojistky
Výpočet maximálního zatížení pojistky obvykle zahrnuje určení nominálního proudu pojistky a maximální povolené hodnoty proudu okruhu, který chrání.
Postup
Určení nominálního proudu okruhu
Nejprve je třeba znát proud, který okruh vyžaduje při normálním fungování. Tuto informaci lze obvykle najít na štítku nebo specifikačním listu zařízení.
Určení nominálního proudu pojistky
Nominální proud pojistky znamená, že pojistka neskočí, pokud nebude překročena hodnota proudu. Obecně by měl být nominální proud pojistky větší než nominální proud okruhu, ale ne tak velký, aby nemohl poskytnout efektivní ochranu.
Výběr vhodné nominální hodnoty proudu pojistky
Při výběru pojistky se obecně dodržují následující pravidla:
Pro čistě odporové zatížení (např. topné zařízení) je nominální proud pojistky přibližně 1,15 až 1,25 krát větší než proud zatížení.
Pro induktivní zatížení (např. elektrické motory) je nominální proud pojistky přibližně 2 až 2,5 krát větší než proud zatížení, protože motor při spouštění vygeneruje velký startovací proud.
Vypočtené maximální zatížení
Vypočtené maximální zatížení obvykle označuje maximální proud, který je v okruhu povolen bez toho, aby pojistka skočila. Toto lze vypočítat pomocí následujícího vzorce:
I max=I fuse/Safety Factor
Imax je maximální povolený proud okruhu.
Ifuse je nominální proud pojistky.
Safety Factor je bezpečnostní faktor, obvykle 1,15 až 1,25 (pro čistě odporová zatížení) nebo 2 až 2,5 (pro induktivní zatížení).
Pozoruhodné body
Okolní teplota: Pokud je okolní teplota vyšší, může být proud pojistky snížen.
Startovací proud: Pro induktivní zatížení (např. elektrické motory) může být startovací proud mnohem větší než provozní proud, proto je třeba vybrat pojistku s vyšší nominální hodnotou proudu.
Typ zatížení: Různé typy zatížení mají různé požadavky na výběr pojistek.
Bezpečnostní rezerva: Aby byla zajištěna vyšší bezpečnost, bývá obvykle vybrána pojistka mírně větší než vypočtená hodnota.
