1. Návrh jednofázového distribučního transformátoru 20 kV
Distribuční systémy 20 kV obvykle používají kabelové linky nebo smíšené kabelové-povrchové sítě a neutrální bod je obvykle zazemlen přes malý odpor. Při výskytu jednofázového zazemlení nedojde k problému, že fázové napětí stoupe více než √3-krát, jak tomu bývá u jednofázové chyby v systému 10 kV. Proto může jednofázový distribuční transformátor systému 20 kV použít typ zazemlení konce cívek. To může snížit hlavní izolaci jednofázového distribučního transformátoru, což způsobí, že objem a náklady na 20 kV jednofázový distribuční transformátor nebudou mnohem větší než u 10 kV transformátoru.
2. Výběr impulsních a zkouškových napětí
Pro základní úroveň impulsního napětí (BIL) a úroveň zkouškového napětí 20 kV jednofázového distribučního transformátoru platí následující:
Americký národní standard ANSI C57.12.00—1973 (IEEE Std 462—1972) stanovuje, že základní úroveň impulsního napětí (BIL) vysokonapěťové strany (20 kV) je 125 kV; nominální napětí vysokonapěťové součástky je 15.2 kV a střídavé zkouškové napětí (60 Hz/min) je 40 kV.
Pravidla pro zkoušku izolace stanovují, že není třeba provést zkoušku aplikovaným napětím, ale musí být provedena zkouška indukovaným napětím. Během zkoušky, po aplikaci napětí na výstupní terminál jedné cívky, dosáhne napětí každého vysokonapěťového výstupního terminálu k zemi 1 kV plus 3,46 krát nominální napětí cívky transformátoru. Jinými slovy, při indukované zkoušce (zkoušce s dvojnásobnou frekvencí a napětím) je vysokonapěťové napětí:

2.1 Níkonapěťová strana (240/120 V)
2.2 Podle čínských národních pravidel pro kontrolu kvality transformátorů
Vysokonapěťová strana:
Základní úroveň impulsního napětí (BIL): 125 kV (celá vlna), 140 kV (zrezaná vlna)
Indukované zkouškové napětí (200 Hz/min): 40 kV
Níkonapěťová strana:
Aplikované napětí (50 Hz/min): 4 kV
3. Struktura a vlastnosti 20 kV jednofázových distribučních transformátorů
Byly vyrobeny prototypy dvou specifikací (50 kVA a 80 kVA), obě s vnější železnou konstrukcí. Pro snížení hlavní izolace byla přidána konstrukce s koncovou izolací. K vedení se používá jediná trubice. Konec vysokonapěťové cívky je zazemlen a spojen s nádrží. Níkonapěťová cívka má jednocívkovou strukturu.
3.1 Porovnání technických vlastností mezi prototypy 20 kV a 10 kV jednofázových distribučních transformátorů


4. 20 kV∥10 kV jednofázový dvojnásobný napěťový distribuční transformátor
Při modernizaci 10 kV na 20 kV distribuční systém je nutné nahradit klíčové zařízení, jako jsou distribuční transformátory. Drahé náhrady a výpadky elektrické energie, které ruší výrobu, dělají z návrhu dvojnásobného napěťového (10 kV/20 kV) jednofázového transformátoru řešení, které pomáhá zmírnit tyto problémy.
4.1 Návrh
Na základě 10 kV jednofázového transformátoru s navinutým jádrem tento dvojnásobný napěťový variant využívá vztahu 20 kV = 2×10 kV pomocí sériově-paralelních primárních civek. S dvěma paralelními vysokonapěťovými cívkami mají dvě sloupce jádra vysokonapěťové/níkonapěťové cívky (vysokonapěťové cívky paralelně). Dvě níkonapěťové cívky jsou sériově spojeny v "středním bodu" pro výstup ±220 V - země pro dva uživatele. Nechť W1 (počet ovinutí vysokého napětí) a W2 (počet ovinutí nízkého napětí). V paralelním zapojení je U1/U2 = W1/W2 = 10 kV/220V, a celkový proud vysokého napětí je dvojnásobný oproti jedné cívce. V sériovém zapojení je proud vstupního vysokého napětí roven proudu cívky.
4.2 Použití přepínání
Kapacita zůstává konzistentní pro vstupy vysokého napětí 20 kV nebo 10 kV. Při vstupu 20 kV jsou dvě vysokonapěťové cívky sériově spojeny, takže každá nese 10 kV. S proudem vysokého napětí I1 je kapacita S1 = I1×20 = 20I1(kVA). Při přepnutí na 10 kV, paralelní vysokonapěťové cívky dávají 2I1 vstupní proud, takže S1 = 2I1×10 = 20I1 (kVA). Tedy S1 = S2).
4.3 Struktura
4.4 Výhody jednofázového dvojnásobného napěťového transformátoru
5. Závěr